Přehled kotevních mechanismů

První díl našeho technického průvodce pro odvětrávané fasády popsal konstrukci a výhody této specifické formy fasády.

V následujícím kroku se nyní zaměříme na problematiku upevnění. Základem pro kotvení provětrávané zavěšené odvětrávané fasády jsou tři rozdílné kotevní mechanismy: silové uchycení prostřednictvím rozepření, tvarové uchycení pomocí podřezu a materiálové uchycení na principu spojení (lepením / kompozitem).

Tato část našeho technického průvodce se bude zabývat funkčním principem a rozdíly mezi těmito třemi mechanismy kotvení.
 

Silové uchycení

Plastové hmoždinky i svorníkové kotvy přenášejí tahovou únosnost do podkladu prostřednictvím silového uchycení. Při použití plastové hmoždinky je jejím principem to, že při zašroubování vrutu je hmoždinka rozepřena a přitlačena ke stěně vyvrtaného otvoru. Čím vyšší je tento přítlak, tím větší je třecí síla – a tím i větší síla potřebná k vytažení hmoždinky z podkladu.
U tohoto typu kotvení je nutné zohlednit, že vysoký rozpěrný tlak vyžaduje odpovídající osové vzdálenosti a vzdálenosti od okraje, aby se zabránilo rozštěpení podkladu nebo odlomení hrany.
 

Tvarové uchycení

Samopodřezávací kotvy do betonu nebo injektážní systémy pro děrované zdivo dosahují relativně vysokých tahových únosností díky tvarovému spojení s podkladem.
Zásadní výhodou tohoto principu je velmi nízký rozpěrný tlak a současně vysoká míra bezpečnosti i v porušených (trhlinách zatížených) podkladech.

Materiálové uchycení 

Závitové kotevní tyče, které jsou pomocí injektážní malty vlepeny do plných stavebních materiálů, dosahují své tahové únosnosti na principu materiálového spojení.
Při tomto způsobu kotvení nevzniká žádný rozpěrný tlak, což umožňuje návrh s malými osovými i okrajovými vzdálenostmi.
Další významnou výhodou pro použití v nechráněném venkovním prostředí je skutečnost, že ukotvení je utěsněno proti vnikání vlhkosti, čímž zůstává výztuž betonu i nadále chráněna proti korozi.