Způsoby zajištění polohy u střešních hydroizolačních pásů

Zajištění polohy zatížením

Při zajišťování volně kladených hydroizolačních systémů se štěrkem se běžně používá štěrkový zásyp a zelené střechy. V mnoha případech jsou zelené střechy již součástí projektu. Použitím různých materiálů lze povrch střechy tímto typem zajištění opticky vylepšit. Materiál použitý na zatížení současně chrání povrch střechy před UV zářením. Na druhou stranu je statika budovy v důsledku přitížení vystavena dodatečnému namáhání. Dalším rizikem je, že se mezi naneseným materiálem může zachytit nečistota a v průběhu let už dešťová voda nebude odtékat. V případě netěsnosti je její lokalizace velmi obtížná a obvykle je možná pouze kompletní renovace. Problematické může být také už nanesení materiálu pro zatížení: Možné, a ne neobvyklé je potenciální poškození hydroizolační vrstvy střechy způsobené použitým nářadím.

Zajištění polohy pomocí PU lepidla

Při zajištění polohy pomocí PU (polyuretan) lepidla je největší nevýhodou upevnění hydroizolačního pásu. Lepený systém nemá počáteční přilnavost a musí být nejprve zajištěn. Během zpracování existuje mnoho okrajových podmínek, které je nutné dodržovat, ale v praxi je lze na stavbě splnit jen zřídka. To zahrnuje teplotu zpracování, správné množství lepidla, obsah vlhkosti stavebních materiálů a stav povrchu nosné konstrukce. Omezená doba skladování lepidla a složitá, profesionální likvidace prázdných obalů od lepidla také představují značné náklady. Navíc skutečnost, že každá vrstva musí být slepena samostatně, znamená pro zpracovatele výrazné navýšení pracnosti.

V případě možného poškození musí zhotovitel sjednat dodatečné pojištění. To je však možné pouze tehdy, je-li montáž pečlivě zdokumentována. To znamená, že musí být zdokumentovány všechny nezbytné okrajové podmínky, jako je teplota, obsah vlhkosti, objem lepidla a stav povrchu. To je v praxi obtížné nebo zcela nemožné realizovat. Proto v případě poškození nese riziko téměř vždy sám zhotovitel.

Rostoucí zájem o udržitelnost hovoří také proti upevňování střech pomocí lepení, protože demontáž, separace a likvidace lepených střešních konstrukcí je někdy nemožná nebo vyžaduje velké úsilí.

Zajištění polohy pomocí bitumenového lepidla

Při zajištění hydroizolačního pásu pomocí lepených asfaltových pásů existuje vždy riziko požáru. Zvláštní pozornost je třeba věnovat protipožární ochraně a použití hořáku k lepení asfaltového pásu není možné na všech stavbách (např. na čerpacích stanicích). Stejně jako u všech ostatních lepených střešních konstrukcí je nutné každou vrstvu lepit samostatně a v některých případech je dokonce nutný dodatečný základní nátěr.

Zajištění polohy pomocí mechanického upevnění

Zajištění polohy mechanickým upevněním má ve srovnání s dříve zmíněnými systémy mnoho výhod. Neexistují žádná omezení ohledně zpracování, pokud jde o teplotu, počasí, vlastnosti povrchu nebo použití budovy. Celá střešní skladba se upevňuje v jediné operaci pomocí mechanického upevnění, což z hlediska doby montáže činí pro zhotovitele nejúspornější řešení.

Proces osazování mechanických upevňovacích prvků lze provádět buď pomocí montážního zařízení, nebo ručně a nabízí definovaný a sledovatelný typ upevnění. V případě poškození je důkaz velmi jednoduchý: Pokud zhotovitel správně namontoval požadovaný počet upevňovacích prvků dle předběžného návrhu, nenese žádnou vinu. Také v případě nutné demontáže není čisté oddělení jednotlivých vrstev pro separaci a ekologickou likvidaci žádný problém.

Upevnění v okraji

Mechanické upevnění střešních hydroizolačních pásů se provádí klasicky v podobě lineárního upevnění. Při tomto druhu upevnění jsou většinou osazovány jednotlivé kotevní prvky v okraji případně v oblasti přesahu pásu. Kombinace upevňovacích prvků se vždy skládá z talířové podložky a upevňovacího prvku, který se liší v závislosti na materiálu podkladu. Poloha talířové podložky je vždy alespoň jeden centimetr od okraje střešního pásu a je určena výrobcem střešní hydroizolace. Pro zajištění vodotěsné konstrukce jsou hydroizolační pásy svařeny. Šířka svaru je mezi čtyřmi a pěti centimetry, takže překrytí pásů vyplývá ze šířky svaru, rozměrů talířové podložky a vzdálenosti od okraje talířové podložky ke k okraji hydroizolačního pásu.

Upevnění pomocí upevňovacích profilů

Další možností mechanického upevnění střešních hydroizolací může být upevnění pomocí upevňovacích profilů. Upevňovací profil se položí na již svařený hydroizolační pás, upevní se a pro zajištění těsností je překryt dodatečným pruhem hydroizolace. Velká výhoda: Hydroizolace vyžaduje malé přesahy a vzdálenosti upevňovacích prvků mohou být optimalizovány, protože mohou být upevněny nezávisle na rastru tvořeném trapézovým plechem a svary pásu.

Přednosti mechanického upevnění

Mechanické upevnění střešních hydroizolačních pásů vám přináší řadu výhod. Volná pokládka umožňuje určitou míru flexibility a pohybu hydroizolace. Navíc zůstává zachováno povrchové oddělení mezi hydroizolací a podkladem. Pohyby a napětí z podkladu se nepřenášejí. Veškerý výsledný tlak vodní páry se také rovnoměrně rozloží po povrchu a případné puchýře způsobené vlhkostí pod hydroizolací nemohou vznikat. Vzhledem k absenci přitížení je mechanické upevnění ideální i pro střechy s lehkými podklady, jako jsou dřevěné konstrukce nebo ocelové trapézové plechy. Upevnění je obzvláště rychlé a úsporné z hlediska zdrojů, protože všechny vrstvy ploché střechy i upevnění okrajů lze provést v jednom kroku. Volné položení vrstev nabízí také výhody při pozdější demontáži hydroizolace. Volně položené vrstvy mohou být bez problémů rozebrány a vzájemně odděleny pro snadnou likvidaci nebo recyklaci.

V další části našeho průvodce plochými střechami se budeme věnovat tématu předběžného návrhu. Vysvětlíme si, které ovlivňující faktory hrají roli a jaké parametry jsou potřebné k vytvoření předběžného návrhu.