Materiály

Termín "ušlechtilá nerezová ocel" označuje skupinu ocelí, které na svém povrchu vykazují oxidační vrstvu bohatou na chrom. K těm patří mimo jiné skupina austenitických ušlechtilých ocelí (ušlechtilá ocel A2 a A4).

Tato oxidační vrstva je také označována jako pasivační vrstva a je zodpovědná za korozní ochranu. I v případě poškození se tato vrstva působením kyslíku neustále obnovuje.

Vytvoření pasivační vrstvy lze urychlit dodatečnou chemickou pasivací (např. dle ISO 16048). Tuto pasivaci nelze srovnávat s uměle vytvořenou pasivací na zinku. Pokud nebylo dohodnuto jinak, musí se spojovací prvky dle DIN EN ISO 3506-4 dodávate čisté a bez povrchové úpravy. Pro dosažení nejvyšší možné korozní odolnosti je doporučována pasivace. Pokud je pasivace požadována, provádí se dle ISO 16048.

Korozní odolnost austenitických ocelí nelze určit pomocí testu v solné mlze. Test v solné mlze byl zamýšlen jako testovací procedura k odhalení slabin povrchových systémů (např. galvanických nebo organických/anorganických povrchových systémů).

Spojovací prvky z austenitické oceli, vystavené testu v solné mlze, určitě zreznou. Důvod spočívá v tom, že solná mlha zničí oxidační vrstvu a tato se kvůli neustálému postřiku není schopna obnovit. Z tohoto důvodu nelze určovat korozní ochranu šroubů z ušlechtilé oceli pomocé testu anorganicky/organicky povlakovaných šroubů v solné mlze

Nejsou nám známy žádné normy, které by podrobovaly spojovací prvky z ušlechtilé oceli testu v solné mlze. Za předpokladu, že spojovací prvek z austenitické oceli přijde do styku s kysíkem a díky tomu vykazuje odpovídající oxidašní vrstvu, bude takovýto díl mít lepší korozní ochranu než spojovací prvek z nízkolegované oceli ( který přirozeně disponuje galvanickou nebo anorganickou/organickou povrchovou úpravou).